Plzeňsko seznam geologických lokalit a geotypů Geoparku Barrandien dle indikátorů
M17/C11 PR Petrovka (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku C11/M17) – lokalita s projevy vlivu tektoniky na vývoj georeliéfu, včetně pseudokrasových jevů. Uzemí je budováno pískovci a slepenci svrchokarbonského týneckého souvrství. Ty vychází na den na příkrých erozních svazích, především u Petrovské jámy a Petrovské díry. Členitý povrch jsou výsledkem působení exogenních činitelů na tektonicky oslabené zóně.
M20 PP Andrejšky (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku M20) – buližníková skála bizarního tvaru JZ od města Starý Plzenec, S od zříceniny gotického hradu Radyně. Lokalitu tvoří vypreparovaný suk neoproteorozoického buližníku o délce ca 300 m a šířce ca 30 m, protáhlý v S-J směru. Různě tvarované skalní útvary mají výšku 5- 16 m. JV stranu kamýku lemuje kamenné moře s blokovou frakcí v horních partiích, které směrem dolů po svahu přecházejí v hranáče. Střední část PP obsahuje skalní bránu. Skalní útvar vznikl mrazovým zvětráváním v periglaciálním období.
M21/C10 PP Čertova kazatelna (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku C10/M24) – skalní defilé ve strmé stěně na levém břehu Mže nad silnicí mezi Plní a Radčicemi. Jsou zde obnažené sedimenty kladenského a týneckého souvrství, a to včetně transgrese. Kladenské souvrství zde představují nýřanské vrstvy, složené z arkóz, arkózových pískovců a ojedinělých prachovcových vložek. Týnecké souvrství budují arkózy, arkózové pískovce a četné slepencové vložky. Lokalita je významnou ukázkou selektivního zvětrávání klastických karbonských sedimentů s vytvořením skalních kulis, skalních říms i oken.
N01 PP Hromnické jezírko (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku N01) – odkliz jámového lomu z těžby kamenečných (kyzových čili pyritických) břidlic s přilehlým komplexem výsypek s jezírkem nadrženým po sesuvu odvodňovací štoly lomu s kolísavou hladinou. Vzácný příklad biologické sterility a ovlivnění vegetace extrémními fyzikálními a chemickými podmínkami, silně kyselé nadržené vody jezírka o pH 2,6 – 2,8. Rozkladem v pyritu impregnujícím břidlici vznikají novotvořené minerály jako alofán, sádrovec, melanterit. Opuštěný lom je ca 50 m hluboký a 200 m dlouhý. Barva vody je v letních měsících barvy gulášové polévky, což zapříčiňuje vegetace kyselomilných řas, kromě nichž je voda prakticky bez života.
O – paleozoikum/ordovik
O15 PP Sedlecká rokle (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku O26) – výchozy břidlic a pískovců V od Sedlce u Starého Plzence, J od Tymákova. Na den zde vystupují pískovce a prachovce spodních partií klabavského souvrství (spodní ordovik – stupeň arenig). V pískovci byla nalezena jedna z nejstarších graptolitových skupin charakterizovaná přítomností rodu Clonograptus. Břislice obsahují nepříliš hojné, ale význačné ramenonožce rodů Sedlecilingula a Spodyglosella a dále stratigraficky významná společenstva mikrofosilií.
O16 PP Sutice (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku O27) – paleontologické naleziště J až Z svah údolí nad Tymákovským potokem, JZ od obce Tymákov. Sutice je naleziště zkamenělin spodních poloh střednoordovického dobrotivského souvrství. Skalní podklad tvoří černošedé jílovité břidlice, jež ve spodních polohách obsahují trilobitovou faunu (Ormathops inflatus, Nobilisaphus repulsus, Degamella princeps), brachiopoda Paterula bohemika, hyolity a, konularie. Ve vyšších písčitějších polohách byl hojně zastižen trilobit Placparia horni. Nejsvrchnější polohy obsahují graptolity. Prostředí je hlubokomořského rázu a lokalita patří k nejbohatším nalezištím v dobrotivském souvrství.
O23 PR Pod starým hradem (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku O23) – klasická lokalita břidlic klabavského souvrství a výchoz rudní polohy šáreckých vrstev. Výchoz ordovických sedimentů v erozní rýze (rokli) a na svahu pod železniční tratí Praha – Plzeň J od obce Klabava, V od zříceniny Klabavského hrádku, v Rokycanské pahorkatině. Rokle poskytuje ve východním úbočí výchoz jílovitých břidlic klabavského souvrství, ordovický stupeň arenig. Jediné místo, kde byla v klabavských vrstvách zjištěna trilobitová fauna s jediným zástupcem, Euloma bohemika (odtud i název eulomové břidlice). Hojní jsou graptoliti rodu azygograptus a Holograptus, běžný je vůdčí druh Tetragraptus reclinatus abbreviatus, velmi vzácný pak stratigraficky významný druh Pseudophyllograptus angustofolius. Vyskytují se lingulární ramenonožci i pozůstatky červů, konulárií, hlavonožců a plžů. V terénně horních partiích rokle vystupují oolitické sedimentární železné rudy. V západním úbočí rokle se dochovaly pozůstatky staré štoly.
O24 PP Ejovické útesy (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku O24) – naleziště autochtonních organismů příbojové zóny ze spodního ordoviku, unikátní jako nejstarší známé svého druhu na světě. Jedná se o severní stěnu zaniklého a zatopeného povrchového velkodolu na železné rudy S od obce Ejpovice. Ve výchozu v severní stěně velkolomu vystupují na den původní mořské útesy ordovického mře. Jedná se o svrchnoprotrozoické buližníky nesoucí na povrchu stopy příbojové činnosti moře. Výskyt stromatolitů a povlakových mechovek rodu Berenicea.
O25 PP Černá stráň (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku O25) – plošně rozlehlá lokalita v SV části města Starý Plzenec na příkrém svahu údolí na pravém břehu řek Úslavy. Paleontologické naleziště v ordovických břidlicích dobrotivského souvrství. Geologickou stavbu území tvoří skalní podklad černošedých jílovitých břidlic a pískovců středního ordoviku. V Z části tvoří pískovce a břidlice letenského souvrství drobné skalky, ve vyšší terénní poloze spočívají intraformační folisiferní brekcie. Rozsáhlejší V části tvoří souvrství dobrotivských břidlic s podstatným podílem pískovců. Nalézají se tu především trilobiti Ormathops inflatus, Cyclopyge umbonata bohemika, ramenonožci Paterula circina a Benignites primulus a dále konularie, ostnokožci, plži a další bezobratlí. S výjimkou intraformační brekcie jsou letenské vrstvy paleontologicky sterilní. V brekcii jsou přítomni trilobiti, plži, ramenonožci a úlomky ostnokožců. Lokalitu lze charakterizovat jako nejinstruktivnější v rámci přirozených výchozů dobrotivských břidlic.
C06 Kaolinový důl Nevřeň (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku C06) – opuštěný, pro veřejnost zpřístupněný kaolinový důl na lokalitě Prosedliny (Spadliny) v úbočí zalesněného svahu na levém břehu řeky Třemošné, S od obce Nevřeň. Pod vrcholkem při stoupání lesní cesty severně od Nevřeně leží povrchový lom, z něhož vede vstup do opuštěného hlubinného dolu. Úbočí jámy lomu tvoří kaolinické arkózy a pískovce týneckého souvrství (stuoeň kasimov). Díky vysokému obsahu kaolínu byly tyto horniny lámány a rovněž těženy u nás raritním způsobem, na hlubinu a po úpravě využívány okolními porcelánkami a šamotkami.
C07 Líně, (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku C07), fytopaleontologické naleziště VSV od obce Líně. Povlovné návrší nad V okrajem Líní, SZ od vytěženého kaolínového lomu obsahuje v deluviu hojné úlomky prokřemenělých, úlomků kmenů a větví kordaitů, někdy označovaných i jako araukarity. Úlomky někdy dosahují až 0,5 m délky a jsou bohatě skulptované, na řezu jsou dobře patrné cévní svazky.
C08 Zbůch, odval Masarykova jubilejního dolu, později Důl Obránců míru (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku C08) – odval černouhelného dolu ve Zbůchu s bohatými nálezy fosilií karbonské flóry. Díky požárům materiálu odvalu se vyskytují porcelanity. Nápadný odval procházející v současnosti rekultivací za areálem někdejšího výše uvedeného dolu zachovávajícím podnes charakter industriální architektury 19. století, hornický historický park a malé muzeum Hornického historického spolku ZUD Zbůch.
C09 Zaniklé lomy u Štěnovic (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku C09 ) – soustava lomů v okolí obce Štěnovice. Skalní podklad tvoří leukokratní granodiorit granitoidního štěnovického plutonu. Štěnovický pluton intrudoval do okolních neoproterozoických hornin charakteru břidlic, prachovců a drob v průběhu variské orogeneze a je tedy spodnokarbonského stáří. Podle absolutního datování vznikl před 355 miliony let. Štěnovický granodiorit byl vysoce oblíbeným stavebním kamenem a kamenickou surovinou užívanou na dlažební kostky, obrubníky a desky. S dlažbou ze štěnovického granodioritu se setkáme přímo ve Štěnovicích, ale hlavně v Plzni. Lomy u obcí Štěnovice, Čižice, Předenice a Losiná jsou opuštěné, těžba úplně skončila v r. 2007.
C10 PP Čertova kazatelna (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku C10/M24) – skalní defilé ve strmé stěně na levém břehu Mže nad silnicí mezi Plní a Radčicemi. Jsou zde obnažené sedimenty kladenského a týneckého souvrství, a to včetně transgrese. Kladenské souvrství zde představují nýřanské vrstvy, složené z arkóz, arkózových pískovců a ojedinělých prachovcových vložek. Týnecké souvrství budují arkózy, arkózové pískovce a četné slepencové vložky. Lokalita je významnou ukázkou selektivního zvětrávání klastických karbonských sedimentů s vytvořením skalních kulis, skalních říms i oken.
C11 PR Petrovka (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku C11/M25) – lokalita s projevy vlivu tektoniky na vývoj georeliéfu, včetně pseudokrasových jevů. Uzemí je budováno pískovci a slepenci svrchokarbonského týneckého souvrství. Ty vychází na den na příkrých erozních svazích, především u Petrovské jámy a Petrovské díry. Členitý povrch jsou výsledkem působení exogenních činitelů na tektonicky oslabené zóně.
T01 PP Příšovská homolka (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku T01) – pozůstatek třetihorního čedičového vulkánu na levém břehu řeky Třemošné severozápadně od obce Příšov, severovýchodně od obce Nevřeň v Hornobřízské pahorkatně. Zbytek mladé třetihorní sopky se zachovalými stopami lávových proudů a vrstvami tufů obsahujícími zkamenělé zbytky třetihorní flóry. Jedná se o nejjižnější polohu třetihorních neovulkanitů Českého masivu. Geneticky je spjata se stratovulkánem Doupovských hor. Příčina vzniku příšovského sopečného výbuchu je tektonická. Sopka vznikla na křížení velkého příčného zlomu vedoucího od Všerub k Plzni se zlomovým pásmem osy plzeňské pánve. Erupci zřejmě způsobil styk magmatu se zvodnělým prostředím permokarbonu. Forma této povrchové sopečné exploze je v rámci Českého masivu ojedinělá. Hlavní výplní vulkánu jsou komínové brekcie někdejšího sopouchu, čedičové žíly a vrstvy sopečného popela a tufů na obvodu tělesa.