Praha seznam geologických lokalit a geotypů Geoparku Barrandien dle indikátorů
M10 PR Chuchelský háj a Malá Chuchle (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: M10) – Zalesněný svah se skalními výchozy mezi Malou a Velkou Chuchlí. Geologický profil králodvorským a kosovským souvrstvím (ordovik), motolským, kopaninským a požárským souvrstvím (silur) a pražským souvrstvím (devon) s nálezy zkamenělin. Severně od PR je Čertova strouha s Mariánským pramenem, který v 18. a 19. století zásoboval lázně Kuchelbad. Krasový pramen vysrážel několik metrů mocné pěnovcové kaskády. Čertova strouha leží na klukovickém zlomu. Vyskytují se zde balvany železitých druhohorních nebo třetihorních pískovců často obohacených manganem, které pocházejí z okolí Slivence.
M11 Károvské údolí (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: M11) – Károvské údolí leží zhruba 3 km sv. od obce Vrané nad Vltavou. Protéká jím Lhotecký (též Károvský) potok. Geologické podloží tvoří horniny ze svrchního proterozoika (kralupsko-zbraslavská skupina). Údolí se strmými svahy má divoký, kaňonovitý charakter. Vyskytují se tu pozdně glaciální až holocenní sutě tmelené druhotnými minerály železa. Svrchní část tvoří gravitačně ukládané svahové sutě. (starohory, svrchní proterozoikum a čtvrtohory)
O04 PP Motolský ordovik (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku O04) – hraniční stratotyp ordovických stupňů dobrotiv a beroun. V strmém, mírně překoceném vrstevním sledu jsou v železničním zářezu zachyceny svrchní polohy dobrotivského souvrství ve facii dobrotivských břidlic a spodní polohy libeňského souvrství ve facii řevnických křemenců a libeňských břidlic. Dobrotivské břidlice obsahují jílovitopísčité konkrece. V těchto konkrecích se nalézá poměrně hojná fauna (trilobiti, hlavonožci, mlži, korýši, konulárie aj.). V břidlicích libeňského souvrství bylo zjištěno nejbohatší společenstvo zkamenělin v libeňských břidlicích na území Prahy.
O05 Kazín (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: O05) – Lokalita leží ve skalním ostrohu nad Berounkou, jižně od Kazína (Praha 16, Kazín, Lipence). V blízkosti jsou pozůstatky bájného hradu Kazín, kde dle pověsti pobývala Krokova dcera Kazi. Je zde typický výchoz letenského souvrství (ordovik, stupeň beroun). Lokalita Kazín leží mimo zvláště chráněná území a není vedena ani v databázi významných geologických lokalit České geologické služby. Obecně platí, že letenské souvrství je lokálně nejmocnější jednotkou barrandienského ordoviku. Tvoří je rychlé střídání drobových a křemenných pískovců, drob, prachovců a břidlic v intervalech centimetrových až decimetrových řádů. Letenské souvrství vznikalo v mělkém, neklidném sedimentačním prostředí. (prvohory, ordovik)
O07 Vyšehrad a jeho okolí (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: O07) – Většina skalního masivu Vyšehradu v Praze, zejména Vyšehradská skála, je tvořena příkře k sz. ukloněnými vrstvami letenského souvrství (ordovik, stupeň beroun). Vrstevní sled zde tvoří typické rytmické střídání prachovců, drob a břidlic. Místy je zde větší podíl pevných křemenců a právě tyto partie, odolné vůči zvětrávání a erozi, tvoří strmé skalní stěny i výspu Vyšehradské skály s tzv. Libušinou lázní. Skokem z Vyšehradské skály zachránil před smrtí dle pověsti kůň Šemík vladyku Horymíra. Ve skále byl vyražen Vyšehradský tunel. Lokalita Vyšehrad leží mimo zvláště chráněná území a není vedena ani v databázi významných geologických lokalit České geologické služby. (prvohory, ordovik)
O08 NPP Dalejský profil – Placatá skála (Mládkova ulice-Řeporyje) (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: O08) – Placatá skála leží na východním okraji obce Řeporyje. Západní svahy Placaté skály tvoří silurská bazaltová intruze novoveského vulkanického centra, která leží v podloží svrchních poloh kosovského souvrství. Paleontologicky hodnotné jsou zde mírně ukloněné vrstvy nejvyššího kosovského souvrství (nejvyšší ordovik, stupeň kosov). Střídají se tu šedozelené křemité pískovce, písčité břidlice a prachovce, na kterých jsou patrné četné stopy po pohybu mořských živočichů (ichnofosílie). Vedle rovných a zakřivených stop po lezení se zde nalézají i pravidelně pěticípé hvězdicovité ichnofosílie, které jsou označovány jako Asteriacites falax. Jde o doupata mořských hvězdic. (prvohory, ordovik)
O09 PP Modřanská rokle (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: O09) – Leží v Praze východně od Modřan. Ve starých opuštěných lomech střední a východní části PP vystupují horniny ze svrchního proterozoika (štěchovická skupina). Jsou to většinou lavicovité, šedozelené droby a deskovité prachovce a jílové břidlice. Ve svazích údolí Libušského potoka jsou nápadné skalky hrubozrnných, polymiktních dobříšských slepenců, tvořících dvě polohy ve štěchovické skupině. Jde o bahnotokové uloženiny spjaté s podmořskými skluzy. Západní část Modřanské rokle již tvoří horniny ordoviku (stupeň beroun, letenské souvrství). Hranice je tektonická, zhruba severojižním směrem zde probíhá závistský přesmyk, podél kterého bylo proterozoikum nasunuto na ordovik. Porucha však není v zarostlých svazích dobře odkryta. (starohory, svrchní proterozoikum a prvohory, ordovik)
O10 PP U Závisti (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: O10) – V zářezu silnice Modřany-Zbraslav je jeden z nejlepších geologických profilů letenským souvrstvím (ordovik, stupeň beroun) v pražské pánvi. Demonstruje střídavé usazování vrstev pískovců a drobových břidlic na dně moře. Skalní defilé je odkryto v délce 150 m. Vrstvy letenského souvrství jsou zde strmě ukloněné. Defilé tvoří monotónní střídání tmavých slídnatých drobových břidlic a drob s polohami křemenných pískovců až kvarcitů. Zhruba ve střední části profilu přecházejí některé křemencové vložky výjimečně do pelokarbonátových konkrecí o mocnosti přes 1 m. V jižní části profilu jsou na vrstevních plochách písčitějších vložek vyvinuty ichnofosilie a čeřiny. (prvohory, ordovik)
O11 PR Divoká Šárka (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: O11) – Území tvoří velké buližníkové (silicitové) těleso (svrchní proterozoikum, kralupsko-zbraslavská skupina). Buližníky obsahují mikrofosilie, patrně bakterie a sinice. Těleso je ukloněno k východu a v jeho nadloží i podloží jsou střídající se droby, prachovce a břidlice s převahou drob, stejného stáří. Hluboká soutěska Šáreckého potoka je klasickým příkladem epigenetického údolí na území Prahy, založeného v nejtvrdších horninách pražského území. V jv. části ochranného pásma je lom založený ve skaleckých křemencích (ordovik, stupeň dobrotiv, dobrotivské souvrství). Na plošinách nad soutěskou se zachovaly pozůstatky valů slovanského hradiště (Dolní Liboc), zaniklého na přelomu 9. a 10. století. (starohory, svrchní proterozoikum a prvohory, ordovik)
O12 PP Letenský profil (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: O12) – Má dvě části, západní nad ulicemi Pod Bruskou a U Bruských kasáren a východní mezi Hanavským pavilonem a nábřežím E. Beneše. Jsou zde odkryty vyšší polohy letenského souvrství (ordovik, stupeň beroun). Ve východní části jsou polohy křemenných pískovců a drob, střídající se s polohami jílovitých pískovců a s tenkými proplástky jílovitých břidlic. Uvnitř tohoto komplexu je čočka jílovitých břidlic mocná až 90 cm se třemi pelokarbonátovými konkrecemi. V této čočce byla zjištěna druhově chudá, ale jinak bohatá a dobře zachovaná fauna (hlavně trilobiti). Mimo tuto polohu je fauna vzácná. Návrší Letné je celkově typickou lokalitou oblastní litostratigrafické jednotky, letenského souvrství, a zároveň jeho stratotypem. (prvohory, ordovik)
O13 Údolní nádrž Džbán, severozápadní a jižní břeh (Asociovaná lokalita, Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: O13) – Lokalita leží v Praze u nádrže Džbán u Dolní Liboce. Na jižním břehu je periodicky odkrývaný výchoz ordovických hornin. Konkrétně jsou zde spodní až střední polohy dobrotivských břidlic a vyšší polohy skaleckých křemenců (vše stupeň dobrotiv, dobrotivské souvrství). Dobrotivské břidlice rozrušuje voda a tím se uvolňují konkrece s bohatou trilobitovou, fylokaridovou a jinou faunou. V zimě je v jižním břehu odkrytý kontinuální profil dobrotivskými břidlicemi, jediný ve východním Barrandienu. Výchozy skaleckých křemenců jsou zde s čeřinami a ichnofosíliemi na vrstevních plochách. V odkryvu se ojediněle našly konkrece šáreckého souvrství (stupeň llanvirn) nejasného původu. V opuštěném lomu nad hrází údolní nádrže jsou odkryty skalecké křemence, tvořené deskami až lavicemi světlých nažloutlých křemenců s vložkami písčitých a slídnatých šedých břidlic. (prvohory, ordovik)
O14 PP Skály v zoologické zahradě – Trojský ordovik (Asociovaná lokalita, Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: O14) – Lokalita leží 150 m západně od lanovky na území PP Skály v zoologické zahradě v Praze Tróji. Podloží tvoří místy detailně zvrásněné svrchní proterozoikum (kralupsko-zbraslavská skupina, blovické souvrství) s náznaky slabé regionální metamorfózy. Droby jsou místy prokřemenělé a přecházejí do buližníků. Na toto podloží transgreduje ordovik (stupně tremadok, arenig a llanvirn). Sled začíná polymiktním slepencem, obsahujícím proterozoické valouny a valouny žilných hornin (ryolitů), které prorážejí proterozoické horniny v okolí profilu. Následují vulkanoklastické horniny (tufy až tufity) mocné až 5 m. Vrstevní sled je ukončen přes 1 m mocnou polohou sedimentárních železných rud. Ordovické sedimenty tvoří po obou stranách tektonicky zakleslou synklinálu. (starohory, svrchní proterozoikum a prvohory, ordovik)
S07 NPP Požáry – profil Požáry (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: S07) – Geologický profil je v zářezu bývalé malodrážky sloužící pro dopravu vápence z lomů Požáry. V roce 1930 zde byl postaven tunel a nad jeho klenbou je mezinárodní stratotyp hranice mezi silurskými odděleními ludlow (kopaninské souvrství) a přídolí (požárské souvrství). Ten byl zvolený Mezinárodní stratigrafickou komisí v roce 1984 na 27. Mezinárodním geologickém kongresu v Moskvě. Hranici určuje první výskyt graptolita Monograptus parultimus ve vrstvě vápence č. 96. NPP je zároveň regionálním stratotypem požárského souvrství (vrstvy č. 88–158) definovaným v roce 1986. Nejvyšší přídolí indikuje výskyt trilobita Tetinia minuta ve vrstvě č. 158 v lomu Požár 1. V nadloží spočívají devonské vápence stupně lochkovu. (prvohory, silur, devon)
S08 NPP NPP Dalejský profil – Lobolitová stráň (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: S08) – Lobolitová stráň tvoří severní stěnu Černého lomu v NPP Dalejský profil. Leží asi 1,7 km východně od obce Řeporyje. Název Lobolitová stráň zavedl sběratel Fr. Hanuš v roce 1923. Na Lobolitové stráni vystupují větráním silně rozrušené, druhotně rezavě zbarvené krinoidové vápence, tvořené hlavně články lilijic. Jsou zde výborně zachované zbytky velkých lilijic rodu Scyphocrinites a Carolicrinus. Zachovaly se hlavně stonky, kulovité plovací orgány zvané lobolity a vzácné kalichy. Vyskytují se zde i ramenonožci Dayia bohemica a drobné lilijice čeledi Pisocrinidae. Stratigraficky tyto vrstvy patří nejvyššímu siluru, svrchní části požárského souvrství (silur, stupeň přídolí). Profil pokračuje v Černém lomu, kde je zastižena hranice silur/devon. (prvohory, silur)
S09 PR Homolka – Žákův lom (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: S09) – Žákův lom leží zhruba severně od Velké Chuchle v PR Homolka. V Žákově lomu je jeden z nejinstruktivnějších odkryvů požárského souvrství (svrchní silur, stupeň přídolí). To je zde vyvinuto ve své typické podobě charakteristické střídáním černošedých deskovitých, často laminovaných vápenců a černých vápnitých břidlic. Horniny jsou velmi bohaté na zkameněliny. Hojné zde byly nálezy eurypteridních členovců a phyllocaridních korýšů. Vyskytují se tu i mlži, ramenonožci, plži, hlavonožci, graptoliti a konulárie. Dnes je však již naleziště značně vyčerpáno. V lomu se těžila proslulá černá mozaika na pražské chodníky. (prvohory, silur)
S10 PP Orthocerový lůmek (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: S10) – Jde o opuštěný lůmek, k němuž přiléhá přirozený svah údolí Lochkovského potoka při jeho ústí do údolí Radotínského potoka. Chráněné území zahrnuje výchozy středních a svrchních poloh kopaninského souvrství (silur, stupeň ludlow) a spodních poloh požárského souvrství (silur, stupeň přídolí). Uvnitř lavice hlavonožcového vápence je přesmyk, zdvojující mocnost lavice. Nad skalními výchozy je mocná suť zakrývající profil. V zářezu silnice jsou odkryty střední polohy kopaninského souvrství v břidličném vývoji. Je zde zastižen antiklinální ohyb. Orthocerový lůmek je významným geologickým profilem hraničních poloh kopaninského a požárského souvrství. Jde o velmi bohaté klasické naleziště zkamenělin v hlavonožcových vápencích. (prvohory, silur)
S11 PR Prokopské údolí – Hemrovy skály u Butovic (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: S11) – PR Prokopské údolí leží v Praze zhruba mezi Hlubočepy a Butovicemi. Zahrnuje geologický profil od svrchního ordoviku do středního devonu. Území je bohaté na nálezy zkamenělin. Je zde řada zajímavých lokalit, např. Hemrovy skály. Ty tvoří členitý skalní masiv dlouhý asi 100 m. Jsou utvářeny vulkanickými horninami novoveského vulkanického centra, které bylo aktivní v siluru (oddělení wenlock, stupeň homer a oddělení ludlow, stupeň gorst). Vulkanické produkty, diabasy čili paleobazalty a pyroklastika, vyvřely na mořském dně a vytvořily podmořskou sopku, jejíž vrchol dosahoval pravděpodobně až k hladině. (prvohory, silur)
S12 NPP Dalejský profil – lom Mušlovka (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: S12) – V opuštěném vápencovém lomu Mušlovka jsou odkryvy kopaninského a požárského souvrství a s hojnými výskyty zkamenělin. Mušlovka je jedním z opěrných geologických profilů k mezinárodnímu stratotypu silurského oddělení přídolí. Zároveň je to standardní profil pro konodontovou biostratigrafii hranice silurských oddělení ludlow/přídolí. Leží v NPP Dalejský profil, východně od obce Řeporyje. V levé a střední části lomu Mušlovka jsou odkryty polohy kopaninského souvrství (silur, stupeň ludlow), zatímco v pravé horní části se nacházejí polohy požárského souvrství (silur, stupeň přídolí). Těžba v lomu probíhala do 30. let 20. století. Vápence se používaly hlavně na pálení vápna. Později bylo dno částečně zavezeno lomovým odpadem ze sousedních lomů. (prvohory, silur)
S13 NPP Dalejský profil – Arethusinová rokle (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: S13) – Arethusinová rokle se nachází severně od lomu Mušlovka v NPP Dalejský profil. Rokle byla pojmenována díky četným nálezům trilobita rodu Arethusina, který se dnes nazývá Aulacopleura. Vyskytují se zde svrchní polohy motolského souvrství (silur, stupeň wenlock). Značná část Arethusinové rokle byla ve 30. letech 20. století zavezena lomovým odpadem z blízkých lomů. Zavezením geologických výchozů tato paleontologická lokalita zanikla. V letech 1965-1966 byl v severním svahu Arethusinové rokle proveden dnešní Českou geologickou službou výzkumný výkop v poloze ortocerových vápenců, která dosud v motolském souvrství nebyla známa. Z této polohy bylo popsáno množství zkamenělin. (prvohory, silur)
D08 PP Cikánka II a lomy na Cikánce (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D08) – Leží asi 1,5 km západně od obce Lochkov. PP tvoří lom Ve skále, který je součástí komplexu lomů na Cikánce. V lomech se těžil od 13. století růžový slivenecký vápenec, tzv. slivenecký mramor. Používal se na dekorační a sochařské práce. Těžba sliveneckého „mramoru“ probíhá v dosud činném Mramorovém lomu Cikánka v dobývacím prostoru Slivenec, mimo zvláště chráněná území. Lomy jsou významné historickou těžbou nejznámějšího okrasného kamene ve středních Čechách. Je zde typická lokalita sliveneckých vápenců o mocnosti 8-12 m. V podloží sliveneckých vápenců (spodní devon, stupeň prag) jsou vápence lochkovského souvrství (spodní devon). Profil v lomu Ve skále umožňuje díky výskytu konodontových a tentakulitových zón mezinárodní korelaci hranice mezi stupni lochkov a prag. V úplném nadloží zde spočívají řeporyjské a dvorecko-prokopské vápence (spodní devon, stupeň prag). (prvohory, devon)
D09 NPP Lochkovský profil – U Topolů (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D09) – Leží asi 1,5 km jz. od obce Lochkov na území NPP Lochkovský profil. Lokalita U Topolů, kde je hranice mezi silurem a devonem, leží v zářezu bývalé úzkokolejné dráhy. Jde o opěrný profil v klasické oblasti pražské pánve Barrandienu. Jsou zde nejvyšší polohy požárského souvrství (silur, stupeň přídolí). Devon začíná v nejvyšší lavici, která je litologicky ještě součástí požárského souvrství, ale obsahuje již typického devonského trilobita Warburgella rugulosa. Následuje 180 cm mocná lavice krinoidového vápence náležející již lochkovskému souvrství spodního devonu. Vápence lochkovského souvrství jsou zde intenzivně provrásněny. (prvohory, silur-devon)
D10 PP Branické skály – Branická skála (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D10) –Má dvě části, Branická skála a Školní vrch. Lomy v části Branická skála vznikly v letech 1872 až 1928. Těžily se zde silurské a devonské vápence. Nejstarší vrstvy se vyskytují v jižní části PP. Jsou to graptolitové břidlice spodního siluru (stupeň wenlock), jejichž vývoj byl ovlivněn intruzí křemenného doleritického bazaltu. Následují hlavonožcové vápence kopaninského souvrství (stupeň ludlow) a vápence požárského souvrství (stupeň přídolí). Největší lom je významným geomorfologickým fenoménem Prahy. Jsou zde hlavně dvorecko-prokopské vápence (spodní devon, stupeň prag). Oblast byla odedávna známa jako paleontologická lokalita. Zřejmě odtud byly v roce 1770 jezuitou Zenonem popsány první zkameněliny z Čech. (prvohory, silur-devon)
D11 NPP Barrandovské skály – Barrandova skála (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D11) – Barrandova skála tvoří ústřední část geologického profilu v NPP Barrandovské skály. Ta Barrandovu skálu tvoří vápence lochkovského souvrství (spodní devon, stupeň lochkov), většinou intenzivně disharmonicky zvrásněné. Lze zde rozlišit tři litostratigrafické členy. Počínaje odspodu to jsou krinoidové vápence s místně vyvinutou intraformační brekcií, dále kosořské vápence a kotýské vápence. Celková mocnost lochkovského souvrství se odhaduje na 50 m. Roku 1884 byla do skály zasazena deska s nápisem BARRANDE. Barrandova skála se tak stala jednou z prvních geologických rezervací v celém Rakousku-Uhersku a první na území Čech. (prvohory, devon)
D12 NPP Barrandovské skály – lom U kapličky (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D12) – Opuštěný vápencový lom s barokní kapličkou z roku 1742, podle které je lokalita pojmenována, leží v NPP Barrandovské skály. Lom tvoří dvorecko-prokopské vápence (spodní devon, stupeň prag). Nad nimi vystupují polohy zlíchovského souvrství zastoupené korálovým obzorem od Kapličky (spodní devon, stupeň zlíchov). Je zde mezinárodně uznaný stratotyp hranice prag/zlíchov. Korálový obzor od Kapličky tvoří lavice vápenců se zbytky mořské útesové fauny, jejichž způsob zachování svědčí o tom, že pocházejí z periferie útesu vzniklého na počátku stupně zlíchovu, který se však nezachoval. Nejspodnější partie korálového obzoru od Kapličky jsou zvětralé (tzv. bílé vrstvy) a paleontologové odtud popsali bohatou faunu čítající přes 200 druhů zkamenělin. (prvohory, devon)
D13 NPP Barrandovské skály – pod Barrandovským mostem (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D13) – Pod Barrandovským mostem, v zářezu Zbraslavské ulice, se nacházejí zlíchovské vápence (spodní devon, stupeň zlíchov) v jejich obvyklém vývoji. Jde o facii šedých až tmavě šedých jemně vytříděných biodetritických až mikritových vápenců s uzlovitým povrchem vrstevních ploch, popř. s náznaky hlíznaté textury. Obsahují hojné černé rohovce v nepravidelných shlucích, které vznikly při diagenezi nahloučením oxidu křemičitého pocházejícího hlavně z jehlic křemičitých hub (silicispongií), případně i ze schránek radiolárií. Uložení vrstev je klidné, monoklinální. Zlíchovské vápence tvoří nejmladší horniny v NPP Barrandovské skály. Zlíchovské vápence tvoří nadloží korálového obzoru od Kapličky, který je odkrytý v sousedícím lomu U kapličky. (prvohory, devon)
D14 PR Prokopské údolí – U jezírka (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D14) – PR Prokopské údolí leží v Praze zhruba mezi Hlubočepy a Butovicemi. Zahrnuje geologický profil od svrchního ordoviku do středního devonu. Území je bohaté na nálezy zkamenělin. Je zde řada zajímavých lokalit, např. romantický lom U jezírka. To zde vzniklo zatopením lomu po odstřelu skály v roce 1905 a má hloubku 12 m. Severní stěnu lomu tvoří třebotovské vápence (spodní devon, stupeň dalej, dalejsko-třebotovské souvrství). Jižní stěnu lomu tvoří chotečské vápence (střední devon, stupeň eifel, chotečské souvrství). Vlastní hranice mezi spodním a středním devonem je zatopená jezírkem. Vápenec se používal k výrobě vápna v Jinonické vápence. (prvohory, devon)
D15 PR Prokopské údolí – Vysoká skála v Hlubočepích (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D15) – PR Prokopské údolí leží v Praze zhruba mezi Hlubočepy a Butovicemi. Zahrnuje geologický profil od svrchního ordoviku do středního devonu. Území je bohaté na nálezy zkamenělin. Je zde řada zajímavých lokalit, např. Vysoká skála. Jsou zde nápadné skalní stěny starých lomů tvořené třebotovskými vápenci (spodní devon, stupeň dalej, dalejsko-třebotovské souvrství), nejprve intenzivně červenavě zbarvenými, v nadloží přecházejícími do světle šedé. Dále jsou zde chotečské vápence (střední devon, stupeň eifel, chotečské souvrství), zprvu světle šedé, později černošedé. Faciální změna mezi oběma typy vápenců se nazývá tzv. chotečský event. (prvohory, devon)
D16 NPP U Nového mlýna – Lom Prastav u Holyně (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D16) – Z geologického hlediska je významná celá NPP, avšak výchozy vrstev jsou dnes dobře přístupné už jen v opuštěném vápencovém lomu Prastav, ležícím 400 m východně od železniční zastávky Praha-Holyně. Probíhá zde mezinárodně významná hranice mezi spodním devonem (stupeň dalej, dalejsko-třebotovské souvrství, třebotovské vápence) a středním devonem (stupeň eifel, chotečské souvrství, chotečské vápence). Tento mezinárodní doplňkový stratotyp (dříve parastratotyp) byl schválen Mezinárodní stratigrafickou komisí na 27. mezinárodním geologickém kongresu v Moskvě v roce 1984. Hranice je vedena podle prvního výskytu mikrozkameněliny konodonta Polygnathus costatus partitus, spadajícího do svrchní části třebotovských vápenců. (prvohory, devon)
D17 PR Homolka – lom Vápenice (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D17) – Lom Vápenice leží zhruba severně od Velké Chuchle v PR Homolka. V lomu Vápenice se nachází mezinárodní stratotyp hranice stupňů lochkov/prag (spodní devon). Nejvyšší polohy lochkovu jsou tvořeny vrstevnatými, světle šedými deskovitými vápenci s rohovci, organickými úlomky a podřízenými břidličnými vložkami. Báze pragu je oficiálně dosud vedena na bázi vrstvy č. 12 na základě prvního výskytu konodonta Eognathodus sulcatus „eosulcatus“, ale bude se zřejmě nacházet ještě o několik dm níže. Nejnižší polohy pragu tvoří hlíznaté, šedé, jemnozrnné vápence s hojnou faunou. (prvohory, devon)
D18 NPP Černé rokle – Černá rokle u Kosoře (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: D18) – NPP Černé rokle leží jv. od obce Kosoř. Leží v 1. zóně CHKO Český kras. Jsou zde lomy i přirozené odkryvy s radotínskými vápenci (spodní devon, stupeň lochkov) a dvorecko-prokopskými vápenci (spodní devon, stupeň prag). V lomech se těžila mozaika na pražské chodníky. Lokalita byla v letech 1958–1972 mezinárodním stratotypem hranice silur/devon. Později se tato hranice posunula a stratotyp byl definován na Klonku. Profil v Černých roklích získal do roku 1989 alespoň status holostratotypu mezi stupni lochkovem a pragem. Poté byla hranice lochkov/prag redefinována a stratotyp byl přesunut do lomu Vápenice v PR Homolka. V západní části NPP je dnes již jen mezinárodní parastratotyp hranice stupňů lochkov a prag a stratotyp hranice lochkovského a pražského souvrství. (prvohory, devon)
K01 PP Vidoule (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: K01) – Vidoule je kopec (371 m n. m.) ležící zhruba severně od Jinonic. Je to nejtypičtější pražská tabulová hora tvořící důležitý krajinný prvek. Jsou zde skalní výchozy jílovců a pískovců perucko-korycanského souvrství (svrchní křída, stupeň cenoman) s významnými nálezy zejména zkamenělých rostlin a mlžů. V nadloží jsou slínovce a opuky bělohorského souvrství (svrchní křída, stupeň turon). Lokalita dobře dokumentuje vývoj názorů na problematiku stanovení hranice sladkovodních a mořských sedimentů v České křídové pánvi. V podloží křídy jsou břidlice a pískovce ordovického stupně beroun. (prvohory, ordovik a druhohory, křída)
K02 Praha – Zadní Kopanina (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: K02) – Lokalita leží u rozvodny, 1,3 km sv. od obce Zadní Kopanina. Jde o výchoz perucko-korycanského souvrství (svrchní křída, stupeň cenoman) v České křídové pánvi. Sedimenty jsou sladkovodního původu. Byly ukládány meandrující řekou. Na bázi se vyskytují pískovce a nad nimi pevné jílovce, které se střídají s pískovci, místy tvoří mohutné čočky v pískovcích. V jílovcích se vyskytují otisky fosilních rostlin – kapradiny, konifery a angiospermy. Jde o společenstvo, které rostlo v okolí řeky. Konkrétně se zde vyskytují např. listy platanovitých rostlin rodu Ettingshausenia a vavřínovitých rostlin s listy Grevilleophyllum a s nimi asociovaná šiškovitá květenství Mauldinia. Dále se zde vyskytují Dryandra cretracea a Dalbergites simplex. V dobývacím prostoru Zadní Kopanina (ID 60241) se těží jílovce (kameninový jíl), které po navětrání a rozemletí slouží jako keramická surovina. (druhohory, křída)
K03 PP Střešovické skály (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: K03) – Je to skalnatý severní svah plochého návrší v pražské aglomeraci mezi Veleslavínem, Břevnovem a Střešovicemi. Jsou zde skalní výchozy křídových pískovců s četnými puklinami a přírodními jeskyňkami. Profil začíná sladkovodními hrubozrnnými pískovci, na nich leží jemnější pískovce s jílovitými partiemi (perucké vrstvy, stupeň cenoman, svrchní křída). Profil je završen mořskými pískovci (korycanské vrstvy, tupeň cenoman, svrchní křída). Pískovcové skály jsou geologicky i krajinářsky významné. (druhohory, křída)
K04 Praha Ladronka (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: K04) – Na lokalitě Bílá Hora-Ladronka v Praze 6 se těžil kámen s obchodním názvem „petřínská opuka“. Šlo o usazenou horninu, opuku, pocházející z poloh bělohorského souvrství (svrchní křída, stupeň turon). Opuky jsou lavicovité, masivní, méně deskovité, jemně porézní, světle šedé, žlutavě až rezavě šmouhované, jemně písčité až prachovité slínovce, místy obsahují konkrecionální karbonáty. V (druhohory, křída)
K05 PP Petřín – Petřínské skalky (Identifikátor v seznamu klíčových lokalit geoparku: K05) – Vrcholový úsek Petřína s izolovanými skalními výchozy pískovců a opuk (svrchní křída, stupeň cenoman, perucko-korycanského souvrství), je součástí PP Petřín. V podloží křídových sedimentů leží šikmo ukloněné ordovické břidlice (zahořanské souvrství, stupeň beroun a králodvorské souvrství, stupeň králodvor). Na tomto geologickém podloží je historicky parkově upravený prostor s četnými věkovitými stromy a drobnými zvláště chráněnými živočichy. (prvohory, ordovik a druhohory, křída)